slide

Podlahové topení

Podlahové topení je nízkoenergeticý topný systém, pracující na nízkoteplotním spádu. (do 45°C) Při použítí topení v podlaze získáte rovnoměrnou tepelnou pohodu, bez nepříjemných přechodů tepla. Už vám, nebudou překážet radiátory v místech kam byste chtěli umístit postel, při vytírání, ideální pro...

Číst dále...
slide

Solární systémy

  Co to jsou solární systémy? Solární systémy pracují na principu přeměny sluneční energie na teplo, které předávají do teplonosné kapaliny a tuto tepelnou energii je možné dále využít. Oproti ostatním obnovitelným i neobnovitelným zdrojům dokáže dodávat energii téměř zadarmo, bez dalších výrazných...

Číst dále...
slide

Tepelná čerpadla

Tepelná čerpadla Aquarea vzduch-voda. Jak to funguje? Systém Aquarea tedy využívá k vytápění a chlazení energii, která vás nic nestojí. Elektrickou energii potřebuje jen k pohonu kompresoru, řídicí elektroniky, čerpadel a v případě velmi nízké venkovní teploty pro topné těleso. Výsledkem...

Číst dále...
slide

Krbové teplovodní vložky a kamna

  Moderní krbové vložky Romotop  Krby a krbové vložky již dávno nejsou pouhým dekoračním prvkem interiérů, ale staly se z nich moderní úsporné zdroje tepla a to jak pro vytápění objektů, tak i pro přípravu teplé vody. Z hlediska ročních nákladů na vytápění jde o zdroj,...

Číst dále...

Podlahové topení

Podlahové topení je nízkoenergeticý topný systém, pracující na nízkoteplotním spádu. (do 45°C)

Při použítí topení v podlaze získáte rovnoměrnou tepelnou pohodu, bez nepříjemných přechodů tepla. Už vám, nebudou překážet radiátory v místech kam byste chtěli umístit postel, při vytírání, ideální pro francouzká okna, dizajn místností atd.

Podlahové topení je schopno vytopit jakýkoliv objekt. Při správné montážni, přihlédnutí na tepelnou ztrátu domu a možnostech instalace. Není nutné kombinovat PT s radiátory pro dosáhnutí tepelné pohody. Kombinaci etážového a podlahového topení montujeme na přání zákazníka, který si chci zachovat větší možnosti regulace. (napřípad/ideální v ložnicích, nebo celých patrech) Kombinovaného vytápění lze dosáhnout několika způsoby montáže.

 {module [92]}

Pro zachování nízkoteplotního zpádu,  je nutné naddimenzovat otopná tělesa.

S použitím tzv. duálního modulu pro rozdělovač, který si z vysoké teploty pro radiátory mixuje okuh na nízkoteplotní spád pro podlahové topení.

S použít dvou páteřních rozvodů s napojením na "duální kotel", nebo s použítím čerpadlových skupin se směšovacím ventilem.

Nejekonomičtějšího provozu, lze ovšem dosáhnout jen při montáži podlahového vytápění do celého domu.

Topné plochy se dají instalovat nejen do podlah, ale i do stěn a stropů. Při takové instalaci ovšem platí jiné parametry a kriteria. (cirkulace vzduchu, sálávé teplo... Možnosti využití plochy, například  okolo vnitřních bazénů, parních místnostech atd.)

Pro efektivnější roznost tepla v podlahové zálivce nemontojume trubky pro podlahové topení do systemových desek. (Profili pro uchicení trubky zabranují rovnoměrnému roznosu tepla) V neposlední řadě je systémová deska drazší než reflexní folie.

Podlahové topení pracuje s nízkým tepelným spádem. Díky velké ploše topidla, přes celou plochu podlahy, vystačí s teplotou jen o pár stupňů vyšší, než je požadovaná výsledná teplota v místnosti pro pocit tepelného komfortu. Teplota běžných radiátorů musí být díky malé kontaktní ploše až o několik desítek stupňů vyšší.

Radiátory dnes většinou navrhujeme na teplotu vstupní vody okolo 50–70 °C, podlahové topení obvykle na 30–40 °C. Teplotní spád (rozdíl mezi teplotou vstupní a výstupní vody) bývá u konvenčního topení 20 až 25 °C, zatímco u podlahového jen zhruba 10 °C.

 

Teplo stoupá přirozeným prouděním rovnoměrně z celé plochy podlahy vzhůru. Zamezuje vytvoření vrstvy studeného vzduchu u země a zóny zbytečně teplého vzduchu u stropu. Stejné nebo o málo vyšší prohřátí chodidel ve srovnání se zbytkem těla má dlouhodobě příznivý vliv na krevní oběh (chodidla a lýtka bývají kritickým místem oběhu) a snižuje mimo jiné i možnost vzniku rýmových onemocnění.

Teplo podlahového topení je takzvané teplo sálavé, téměř veškerá energie se předává sáláním. Šíří se tepelnými paprsky a dokáže na rozdíl od kontaktního vzdušného tepla rychleji prohřát naše tělo do hloubky.

V místnosti vyhřívané podlahou se cítíme komfortně již při teplotě vzduchu o 3 °C nižší než při topení konvenčními zdroji.

Cirkulace vzduchu je díky nízkým rozdílům mezi studenými a teplými prvky téměř neznatelná a tudíž se v prostoru vytápěném „od podlahy“ prakticky vůbec nevíří prach (zejména, pokud jde o topení celoplošné s rovnoměrným výkonem), to ocení zejména osoby se sklonem k různým alergiím a astmatu.

Podlahové topení také napomáhá k prosoušení vlhkých míst, protože ta se zpravidla vyskytují u podlahy.

Ideální teplota podlahy pro obytné místnosti je 23–25 °C, maximálně smí dosáhnout 29 °C. Z toho vyplývá, že podlahovým topením nemůžeme pokrýt vysoké tepelné ztráty nedostatečně zatepleného domu. Chceme li tedy použít podlahový systém samostatně, jako jediný zdroj tepla, průměrná tepelná ztráta během roku by neměla být vyšší než 20 až 25 W/m3 a průměrná roční spotřeba energie by neměla přesáhnout 70 až 80 kWh/m2.

Pokud se tedy parametry našeho domu alespoň neblíží k normám pro nízkoenergetickou stavbu, lze podlahové topení použít pouze jako doplněk k jinému způsobu vytápění. I tak ale může významně přispět ke zdravé atmosféře a příjemnému pocitu z pobytu v domě. Také jej můžeme zvolit pouze pro některé místnosti, do ložnice, nebo lépe do koupelny, kde normy ČSN EN 1264 připouštějí i vyšší povrchovou teplotu podlahy než 29 °C.

I když se to nezdá, je teplovodní podlahové topení prakticky stejně staré jako topení radiátory. I dnes tvoří jeho podíl na počtu všech podlahových systémů 90%. 

Materiály používané pro teplovodní rozvody podlahového topení:

 

•  Pružné plasty (dnes nejpoužívanější)

•  Měd (zdlouhavá instalace)

•  Nerez (drahé, u nás téměř nepoužívané, velmi trvanlivé)

•  Pozinkovaná ocel (tradiční, nízká životnost, dnes již zastaralé)

Pro rozvody podlahového topení dnes nejčastěji používáme pružné plastové trubky. V modernějším provedení bývají vybavené hliníkovou protikyslíkovou bariérou.

Mikroskopická vrstva kovu nanesená na vnitřní stěně hadice brání pronikání vzdušného kyslíku a následné tvorbě a usazování rzi a vodního kamene. Toto opatření výrazně prodlužuje životnost celé topné soustavy a podlahového topení.

Systémová deska

                                                              

 {module [93]}

Z pravidla se setkáme s těmito materiály:

- Zesítěný polyetylen PE-X, PE-RT, nověji AL-PE-RT nebo PE-RT-AL-PE-X

- Polybuten PB s hliníkovou fólií (obtížná výroba – drahé)

- Chlórovaný polyvinylchlorid C-PVC (výborné mechanické a pevnostní parametry, sám o sobě nepropustný pro kyslík)

Plastová potrubí mají většinou již standardizované rozměry 12mm / 2mm až 32mm / 2,9mm (tloušťka hadice / tloušťka stěny hadice).

 

Pokládka teplovodního potrubí

Plastové trubky se spojují lepením nebo svařováním popřípadě systémovými spojkami. Výrobci již vyladili své systémy natolik, že spojování je velmi rychlé, spoje jsou dostatečně pevné a nijak neomezují průtok.

Při kladení hadic je nutno dodržet výrobcem předepsanou maximální délku a poloměr ohybu. Délku jednoho okruhu topné hadice volíme tak, aby teplotní rozdíl na vstupu a výstupu nebyl větší než 5 o C. Doporučená délka se řídí průměrem trubky, bývá 80, 100 nebo 120 m. Pro lepší tepelnou rovnováhu v místnosti se snažíme trubky s teplejší příchozí vodou a studenější odcházející klást střídavě vedle sebe. Na rozdíl od elektrického jednocestného kabelu zpravidla volíme tvar dvojité spirály nebo dvojitého meandru, tím dosáhneme téměř dokonalého prostřídání trubek s teplejší příchozí a studenější vratnou vodou.

Pokládku si velmi usnadníme použitím dnes již velmi rozšířených systémových topných rohoží , které dnes výrobci dodávají v nejrůznějších skladbách a rozměrech. Topná trubka je připevněna na síti ve tvaru meandru. Rohože klademe vedle sebe po celé otopné ploše, poté vytvoříme pomocí spojovacích prvků uzavřený okruh.

Nevýhodou může být omezený počet rozměrových variant od určitého výrobce. Budeme pravděpodobně nuceni k určitému kompromisu s požadovaným tvarem vytápěné plochy.

Horkou novinkou na trhu jsou tenké kapilární rohože , které můžeme instalovat i do stěn nebo i na strop místnosti a podle potřeby tak zvětšit topnou plochu. Využít je lze podobně jako elektrické topné fólie. Voda je rohoží/fólií vedena téměř vlasovými trubičkami a systém lze napojit na běžný rozvod topné vody.

Jde o produkt ještě ne zcela prověřený praxí a mikroskopické jevy jsou pro nás stále poněkud nepředvídatelné. Kapilární rohože lze proto doporučit spíše dobrodružnějším povahám nelitujícím případných budoucích ztrát.

 

Krycí vrstva podlahového topení

Po položení nanášíme na topné hadice cementový potěr, do kterého přidáváme plastifikátory, aby kolem trubek lépe obtékal. Jinou možností je použití anhydridu, jehož vlastnosti jsou pro účel podlahového topení mnohem lepší. Je také sám o sobě pevnější než cementový potěr.

Okolo stěn místnosti nesmíme zapomenout osadit dilatační pásku, abychom vyrovnali teplotní roztažnost potěru a zabránili vzniku akustických mostů. Dle „DIN 18560, díl 2“ musí okrajová dilatační izolace umožňovat pohyb potěru nejméně 10 mm. V případě použití betonu musíme závislosti na tloušťce potěru „oddilatovat“ zhruba každých 36 m 2 .

Pokud však použijeme anhydrit, můžeme vytvořit souvislou plochu až 300 m 2 . Lepší tepelná vodivost tohoto materiálu také umožní našemu systému rychleji reagovat např. na změny venkovních teplot. Nižší hmotnost anhydritu přináší menší statické zatížení podlahy. Anhydrit se nehodí jen jako přímá nášlapná vrstva, ale i tuto jedinou nevýhodu lze odstranit za pomoci speciálních příměsí.

Mokrý proces instalace topení samozřejmě komplikuje možnost případných oprav a prakticky vylučuje změny tvaru vytápěné plochy. Je tedy nutné ujasnit si předem trvalé a neměnné rozmístění např. nábytku s uzavřeným soklem a kuchyňské linky. Pod tyto prvky pochopitelně topení nepodkládáme, zbytečně bychom ohřívali nábytek.

 

Skladba podlahy při použití mokrého procesu:

- hrubá podlaha

- hydroizolace (v př. podlahy přiléhající k zemině)

- tepelná nebo kročejová izolace (dle požadavků na tepelnou prostupnost)

- hydroochrana tep. izolace (PVC / PE fólie 0,2 mm, popř. reflexní fólie)

- teplovodní trubky / rohože

- akumulační krycí vrstva (cementový potěr / anhydrit)

- nášlapná vrstva

Výška potěru nad trubkami závisí na pevnosti použité směsi, řádově by měla mít přes 4 cm. Dá se říct, že celková tloušťka mokrého procesu s cementovým potěrem bývá 10 i více cm. Použitím anhydridu můžeme opět nějaký ten centimetr ušetřit. U novostaveb můžeme tuto vrstvu navíc zohlednit již v projektu a nic tím pádem neztrácíme, u dodatečných instalací si však musíme velmi dobře promyslet důsledky snížení světlé výšky místností a budoucí návaznost podlah. Především si ale musíme dát pozor, abychom přidanou „nadváhou“ nepřekročili únosnost stropních konstrukcí. Tento problém samozřejmě vyžaduje odborné posouzení.

Určitý řešením, pokud to stropy nedovolí, je opět instalace podlahy „na suchý způsob“. Hadice vedeme systémovou deskou z extrudovaného polystyrenu opatřenou výstupky ve tvaru puků o výšce shodné s tloušťkou hadice. Desky bývají opatřeny reflexní fólií, která odráží tepelné paprsky vzhůru. Hadici vkládáme mezi výstupky a vedeme ji do požadovaného tvaru. Poté zaklápíme sádrovláknitými deskami a instalujeme nášlapnou vrstvu.

Některé systémy, pracnější, zato však variabilnější spočívají v uložení trubky do předem vyříznuté drážky v PS desce. Do drážek se ještě vkládají plechové vodící žlábky, které systém zpevňují a zlepšují výměnu tepla mezi hadicí a podlahou.

Regulace výkonu topení bývá dvojí, jednak u zdroje řídíme teplotu vstupní vody nejčastěji prostřednictvím ekvitermní regulace, zpravidla podle venkovní teploty. Zvolíme li složitější způsob rozvodu, můžeme vytvořit zónování – místnosti s různým výkonem topení s čidly pro každou místnost. Zpravidla ale používáme stejnou vodu pro všechny místnosti a místní potřeby tepla regulujeme pouze průtokem pomocí termostatických ventilů.

Tepelnou prostupnost podlahové konstrukce v závislosti na materiálu a je ho tloušťce charakterizuje veličina „součinitel přestupu tepla“ v jednotkách W/m 2 K. Z tohoto údaje pak vypočítáme požadovanou vrstvu tepelné izolace pod topením.

Solární systémy

 

Co to jsou solární systémy?

Solární systémy pracují na principu přeměny sluneční energie na teplo, které předávají do teplonosné kapaliny a tuto tepelnou energii je možné dále využít. Oproti ostatním obnovitelným i neobnovitelným zdrojům dokáže dodávat energii téměř zadarmo, bez dalších výrazných provozních nákladů. Na rozdíl od fotovoltaických systémů, které sluneční záření přímo přeměňují na elektřinu s účinností max. 15%, dokážou fototermické systémy (přeměna slunečního záření na teplo) využít až 80% energie ze slunečního záření, celoroční průměrná účinnost včetně zimy bývá cca 50-60%.

 

Úspora energie a návratnost u solárních systémů

Při průměrném množství sluneční energie, které na ČR za 1 rok dopadne - cca 1000 kWh na metr čtvereční (v přepočtu na průměrnou cenu elektrické energie je to cca 3000 Kč), lze tedy instalací solárního systému ušetřit velkou část nákladů na přípravu teplé vody, vytápění objektu, ohřev bazénu a jiných technologických zařízeních s potřebou tepla a to při minimálních provozních nákladech.
Solární systém se vzhledem k použití kvalitních materiálů a komponent vyznačuje extrémně dlouhou životností přesahující 25 let, životnost těchto systémů je tedy několikanásobně delší než jejich návratnost.

{module [100]}

 

Na co se solární systémy používají?

Solární systémy se nejčastěji používají pro ohřev teplé vody. Tato řešení jsou velice výhodná, neboť teplá voda je na rozdíl od vytápění objektu potřeba celoročně, tzn. i v době, kdy je k dispozici nejvíce slunečního záření.
Další typická řešení solárních systémů jsou kombinace ohřevu vody a přitápění, kdy je solární systém zapojen nejčastěji do kombinované akumulační nádrže, která pak dále zajišťuje přípravu teplé vody a vytápění objektu.
Z hlediska přitápění není solární systém zdaleka tak efektivní jako například tepelná čerpadla, nicméně u objektů, které jsou dobře zaizolovány, zejména nízkoenergetické a pasivní domy, lze kromě úspor na teplé vodě solárním systémem ušetřit i desítky procent nákladů na vytápění objektu. Podmínkou pro využití solárního systému pro přitápění je nízkoteplotní otopná soustava, jako je například podlahové vytápění, nebo otopná tělesa navržená pro provozní teploty do 55°C.
Solární systémy lze samozřejmě velmi dobře využít také pro ohřev bazénů, a to jak venkovních sezónních, tak vnitřních provozovaných celoročně, u kterých se ale musí počítat také s dohřevem od klasického zdroje energie - slunce totiž sice svítí zadarmo, ale bohužel ne stále.

Další aplikace a detailnější informace o využití solárních systémů jsou Vám k dispozici v sekci řešení pro rodinné domy nebo v sekci řešení pro bytové domy.

{module [101]}

 

Z čeho se solární systémy skládají

Základní komponentou solárního systému je sluneční kolektor, který dokáže zachytit sluneční záření a přeměnit jej na teplo. Zachycené teplo v kolektoru je pak dále odváděno speciální nemrznoucí solární kapalinou do spotřebiče solární energie.
Spotřebič solární energie je nejčastěji zásobník teplé vody, ve kterém se přímo ohřívá užitková voda, nebo to může být akumulační nádrž, ve které se ohřívá otopná voda pro vytápění objektu, a nebo tu může být například bazén.
Pro dohřev teplé vody nebo vytápění je vždy nutné k solárnímu systému instalovat klasický dohřívací zdroj, na obrázku je to elektrická topné těleso, které se většinou instaluje přímo do solárního zásobníku či akumulační nádrže.
Aby bylo možno přenášet teplo z kolektorů do zásobníku, musí být součástí každého solárního systému oběhové čerpadlo, které zajišťuje cirkulaci solárního okruhu. Oběhové čerpadlo je součástí solární čerpadlové skupiny, ve které jsou další nutné komponenty solárního okruhu - pojistný ventil, průtokoměr, zpětná klapka, plnicí armatury, atd.
Do čerpadlové skupiny je také zapojena solární expanzní nádoba.
Jelikož solární systém může zásobník nahřát i na teploty kolem 90°C, je nutné na výstup teplé vody ze zásobníku nebo akumulační nádrže instalovat termostatický směšovací ventil (6), který udržuje výstupní teplou vodu na bezpečných teplotách.

 

 

Zdroj obrázků a textu: http://www.regulus.cz/cz/solarni-ohrev-vody-a-solarni-systemy

Tepelná čerpadla

Tepelná čerpadla Aquarea vzduch-voda. Jak to funguje?

Systém Aquarea tedy využívá k vytápění a chlazení energii, která vás nic nestojí. Elektrickou energii potřebuje jen k pohonu kompresoru, řídicí elektroniky, čerpadel a v případě velmi nízké venkovní teploty pro topné těleso. Výsledkem je vysoká účinnost a opravdová úspora energie.

Tepelných čerpadel je několik typů:

Dělený (splitový) systém
Skládá se z venkovní jednotky a hydraulického modulu, zpravidla umístěných v nějaké provozní místnosti nebo garáži. V této konfiguraci je zapotřebí potrubí přepravující chladicí médium mezi oběma jednotkami, ale systém se snadno do rodinného domu integruje a lze jej připojit např. k existujícímu zásobníku teplé vody.

Systém s jednou jednotkou (monoblok)
Je tvořen pouze venkovní jednotkou. Instalace nepotřebuje potrubí chladicí kapaliny a připojí se jen na systém topení. Tento systém se tedy snáze instaluje, má však větší nároky na venkovní prostor.

Tepelné čerpadlo vzduch-voda

Popis činnosti

Venkovní jednotka zachytává volnou energii z venkovního vzduchu a přenáší ji do domu prostřednictvím hydraulického modulu. Tyto volné kalorie jsou přenášeny do hydraulického modulu pomocí chladicího plynu šetrného k životnímu prostředí s vysokým koeficientem tepelné výměny (R410A).

Prostřednictvím hydraulického modulu s ovládacím panelem lze teplotu v domě ovládat a účinně zvyšovat na maximální hodnotu. Má tepelný výměník, který přenáší kalorie obsažené v chladicím médiu přicházejícím z venkovní jednotky do vody používané pro vytápění domu a ohřev vody.

Hydraulický modul řídí priority týkající se topení a výroby teplé vody. Rovněž je vybaven filtrem zachycujícím částice větší než 400 μm. Tento hydraulický modul se nachází v domě (v případě děleného systému), nebo venku (v případě systému s jednou jednotkou).

V zásobníku na teplou užitkovou vodu (TUV) se pomocí tepelného čerpadla ohřívá voda na mytí. Zásobník má nádrž vyrobenou z nerezové oceli nebo je smaltovaný, což zaručuje jeho velmi dlouhou životnost. Rovněž je vybaven 3 kW článkem, který zaručuje maximální pohodlí v případě velmi nízkých venkovních teplot. Ohřívač umístěný v horní části zaručuje maximální účinnost a rychlejší ohřívání. Zásobník TUV je dodáván s trojcestným ventilem pro připojení do okruhu tepelného čerpadla.

Další volitelné prvky (nedodává společnost Panasonic):
- Pokojový termostat, který lze připojit k systému Aquarea, aby se zajistily optimální tepelné podmínky v místnosti.
- Solární sada pro připojení solárních panelů za účelem dosažení ještě vyšší účinnosti.

 

Snadné programování ovládacího panelu Teplota primárního okruhu je řízena na základě venkovní teploty - ekvitermní regulace.
Teplota primárního okruhu se určí dle instalovaného typu topného systému.
Dále zvolíte typ operace, kterou potřebujete: prioritu topení nebo prioritu ohřevu teplé vody.
Nastavení teplotní křivky

© 2011 Panasonic Marketing Europe GmbH, organizační složka Česká republika.

Krbové teplovodní vložky a kamna

 

Moderní krbové vložky Romotop
 

Krby a krbové vložky již dávno nejsou pouhým dekoračním prvkem interiérů, ale staly se z nich moderní úsporné zdroje tepla a to jak pro vytápění objektů, tak i pro přípravu teplé vody. Z hlediska ročních nákladů na vytápění jde o zdroj, který je srovnatelný například s tepelným čerpadlem - dřevo stále patří mezi nejlevnější zdroje energie u nás.

 Vzhledem k propracované vnitřní konstrukci s moderním systémem sekundárního spalování EEEC (Economy – Ecology - EmissionControl) zajišťují vysokou účinnost spalování až 90% a splňují ty nejpřísnější evropské normy a emisní limity. Jsou vybaveny systémem Centrálního Přívodu Vzduchu, který umožňuje přivádět do spalovací komory krbové vložky vzduch pro hoření z exteriérů, předsíní a technických místností.
 

Krbové vložky s CPV nejsou závislé na množství vzduchu ve vytápěném prostoru, neodebírají mu jeho přirozenou vlhkost, nesnižují kvalitu vzduchu a obsah kyslíku v interiéru. Přispívají tak nejen k udržení příjemného klimatu Vašeho domova, ale také snižují náklady na energii (nespotřebovává se v domě již jednou ohřátý vzduch). Krbová vložka s CPV je velmi vhodná pro stavby krbů v nízkoenergetických domech.

{gallery}galerie/krby{/gallery}   

Jak funguje krbová vložka

Krby a krbová kamna byly vždy brány jako zdroje se sálavým způsobem vytápění do místnosti, ve které jsou instalovány. Vzhledem ke zvyšující se energetické úspornosti objektů, kdy se stále snižují výkony potřebné na jejich vytápění, roste požadavek na snižování sálavé složky vytápění krbem a zároveň vyvstal požadavek na využití krbu i pro vytápění ostatních místností v objektu.

Ideální řešení je právě pomocí teplovodního výměníku, který odebere většinu tepla z krbu, předá ho do otopné vody a teplo pak lze libovolně využít pro další spotřebiče v objektu - podlahové topení, otopná tělesa, zásobník teplé vody, bazén a podobně. U kvalitně konstruovaných teplovodních krbů, lze takto využít až 75% celkového topného výkonu krbu.

{gallery}galerie/kamna{/gallery}

Samotný teplovodní krb nestačí

Aby mohl být teplovodní krb provozován efektivně, úsporně a se zachováním co nejvyššího důrazu na tepelný komfort vnitřního prostředí objektu, je téměř vždy nutné teplovodní krb zapojit do otopného systému přes akumulační nádrž. Ta, pokud je správně navržena, dokáže vyrovnat kolísavý výkon tohoto zdroje s kolísavým výkonem otopného systém objektu. Jinak řečeno, jiný výkon má krb při zátopu, jiný při plném naložení, jiný když v něm hoří malé poleno, a naopak jiný výkon potřebuje otopný systém objektu, když svítí slunce, jiný když fouká vítr, jiný když je venku +5°C, jiný když je -5°C.

Aby nedocházelo k výkyvům komfortní teploty v objektu, slouží akumulace k ukládání přebytečného tepla krbu, pokud není aktuálně potřeba, a naopak toto teplo do otopného systému může dodávat, i když už je krb dávno vyhasnutý. Další výhodou použití akumulační nádrže je možnost do ní jednoduše zapojit další zdroje energie - solární systém, tepelné čerpadlo, plynový kotel, elektrická topná tělesa, apod. Z akumulační nádrže se tak stane centrum pro vytápění objektu, které je snadno regulovatelné - různé zdroje lze nezávisle spínat při různých aktuálních podmínkách a umožňuje zoptimalizovat celý otopný systém tak, aby fungoval co nejvýkonněji a nejúsporněji.

Systém s krbovou vložkou Romotop Přirozený koloběh cirkulace oxidu uhličitého

 

Regulace systému

Velmi důležitým zařízením, které má přímý vliv na ekonomiku celého systému, je regulace, která zajišťuje optimální chod celého systému. Ani ty nejšpičkovější komponenty a zařízení nebudou přinášet patřičné úpory, pokud nebudou řízeny podle aktuálních požadavků na vytápění nebo přípravu teplé vody a aktuálních stavů jednotlivých zdrojů energie (krb, solární systém apod.).

 

Možnosti kombinace se solárními systémy

Tak jako solární systém i systém s teplovodním krbem je nutné doplnit o zdroj, který doplní nebo zastoupí krb ve chvíli, kdy nebude v provozu, nebo nebude výkonově zvládat aktuální požadavky na vytápění objektu.  Velmi výhodná je kombinace teplovodního krbu se solárním systémem. Více se o výhodnosti a problematice spojení těchto zdrojů můžete dozvědět v tomto článku.

 

Správný návrh systému s krbovou vložkou

Na správném návrhu velikosti akumulační nádrže, typu akumulační nádrže, počtu a typu kolektorů a návrhu typu a velikosti zásobníku či akumulace závisí funkčnost celého systému. Tyto komponenty by tedy měl navrhnout odborník na základě konkrétních parametrů objektu. Se správným návrhem celého systému přímo pro Váš objekt.

 

Zdroj obrázků a textu: http://www.regulus.cz/cz/krbove-vlozky-a-kamna-s-vymenikem

Subcategories